Srpen 2011

Rozloučení faráře Marka Zikmunda s Radkem Mašínem

25. srpna 2011 v 18:55 | הלט

Text rozloučení se Ctiradem Mašínem,

MIDDLEBURG HEIGHTS, OHIO, 24.8. 2011,

Marek Zikmund, farář Farního sboru Českobratrské církve evangelické Boskovice

Přednesl v zastoupení Jan Zeno Dus, farářČeskobratrské církve evangelické



Vážená paní Zdeňko Mašínová,

vážený pane Josefe Mašíne,

vážení a milí hosté,



nejprve bych rád poděkoval rodině Mašínových za pozvání k dnešnímu rozloučení; nesmírně si toho vážím a o to více se omlouvám, že jsem z rodinných důvodů nemohl přijet. Jsem nyní s vámi v mysli i v modlitbách.


Chceš-li milovat život a vidět dobré dny, zdržuj jazyk od zlého a rty od lstivých slov, odvrať se od zlého a čiň dobré, hledej pokoj a usiluj o něj. Vždyť oči Páně hledí na spravedlivé a jeho uši jsou otevřeny jejich prosbám, ale tvář Páně je proti těm, kteří činí zlo. Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro? Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslavení.

1.list Petrův 3,10-14



Svět není dobrý ani zlý - je takový, jaký si jej uděláme. Zda převáží dobro nebo zlo, záleží na každém z nás. Ano, Bůh stvořil tento svět jako dobrý, ale zároveň dal do vínku člověka svobodu se rozhodnout. Schopnost dotvořit či znetvořit svá obdarování, svou duši, svůj život. Postavit se Bohu, pravdě, spravedlnosti tváří v tvář, anebo se k nim otočit zády. Činit dobré, hledat pokoj a usilovat o něj, anebo vše ponechat na okolnostech, zda mně k tomu dají možnost. Volba je na nás. Ale volba je to naléhavá, jsme k ní vybízeni přímo naším nebeským Otcem. Člověk byl přece stvořen k Božímu obrazu, aby zahradu tohoto světa a síť mezilidských vztahů spravoval, kultivoval a rozvíjel. Není tu žádný osud, kterému bychom byli poddáni. Je tu naopak naše poslání a odpovědnost vůči Nejvyššímu i vůči dobrému řádu ve světě. Na oznámení o úmrtí Radka Mašína stojí: K tomu, aby zlo triumfovalo stačí, že dobří lidé nic neudělají. Tento odkaz moudrosti a statečnosti jde ruku v ruce se zvěstí Bible: Chceš-li milovat život a vidět dobré dny… odvrať se od zlého a čiň dobré. Bible na žádné ze svých stran nerezignuje před hledáním dobra a detekováním zla. Přesto, nebo právě proto, že dobro a zlo je často navzájem propletené a stěží rozeznatelné. Jak často v naší zemi lidé jednali pod pohnutkou budování dobra a míru a jejich úsilí jen napomohlo k ještě většímu znevolnění společnosti a k rozšlapání základních lidských práv a svobod. Ježíš učil rozlišovat mezi pšenicí a plevelem, mezi dobrou a zlou setbou. Jedna píseň to vyjadřuje zkratkou: Say NO to the devil, say NO (Řekni ďáblu NE). To platilo jak v biblických dobách, před 50 lety, tak to platí dodnes. Řekni ďáblu NE, abys měl otevřené oči pro to, co je vskutku dobré a na tom stál... V jakém světě a době žijeme, záleží na nás. To vystihuje podmínka na začátku biblického oddílu: Chceš-li milovat život… odvrať se od zlého a čiň dobré. Dobré dny a pokoj se ti nabízejí, jen odvrátíš-li se od zlého. Něco musíš sám vložit, případně se něčeho vzdát. Nic z pozemských statků, nic z opravdu cenného, jako např. svoboda není zadarmo. Víme dobře, že země může být osvobozena, leč opravdovou svobodu to zdaleka nemusí znamenat, pokud pro ni nic neuděláme, něco neobětujeme. K tomuto poznání jsme se díky takovým lidem jako Radek dopracovali po mnoha desetiletích, přitom nemalá část společnosti to dosud nedokáže přijmout. Je nám bližší ujišťování, že totalitní režim podkopala svou pasivitou mlčící většina. Podle toho každý, kdo jednal v souladu s tehdejším režimem a jen si myslel něco jiného, je hoden uznání. To mnohým lahodí, zvlášť slyšíme-li to z úst nejvyšších politických představitelů. Stačí málo a ono to nějak půjde. Hlavně si myslet svoje. Konkrétní zkušenost i biblická moudrost ovšem hovoří zcela jinak. Boží slovo je přímé: Člověče, nestačí jen sledovat, odkud fouká, nestačí se spokojit s tím, co je zrovna pro tebe dobré, je nutné pro dobro horlit, jít za ním, vzdát se i vlastního zabezpečení, pokud se jiným děje křivda. Radek Mašín takto přímý byl. Rovný chlap, který pro dobro české společnosti zakusil gestapácké metody StB, uranové doly, ztrátu osobní svobody, pohrdání ze strany těch, kteří se ex post pohoršují nad ztracenými životy příslušníků komunistické policie či milice. Je zarážející, jak se u nás cení vynalézavost lidí, kteří se rozhodli utéci ze země, zatímco boj proti režimu uvnitř zadrátované vlasti je stavěn na pranýř kvůli prolité krvi těch, kdo vzali zbraň do ruky jako první. A tak je na místě, aby i v této chvíli zazněly otázky, které mnozí opakují na adresu odbojářů: Proč to dělali, když neměli šanci něco zásadního změnit? Proč riskovali životy své i svých blízkých? Museli sáhnout i ke zbraním? Jistě, že nemuseli. Nemuseli nic z toho. Ovšem poznali, že každé vyklizení pozic dobra znamená, že na uprázdněné místo se prodere zlo. A zlo se tehdy činilo - v podobě poprav a věznění nevinných, krádeže majetku, devastace životního prostředí i duší. Ti, kteří se tomu postavili, jakkoliv v té chvíli bez šance nám pomohli komunistické běsnění nazvat pravým jménem. A tím nám dali odvahu bránit se zlu a horlit pro dobro. Bránit se i se zbraní v ruce, je-li v ohrožení celá společnost. Spojené státy americké, nová vlast bratří Mašínů a Milana Paumera má tuto zkušenost zakódovanou přímo v genech. V Prohlášení nezávislosti amerických kolonií je zapsáno: "Jestliže dlouhý sled zlořádu a uchvacování… se rozvíjí do podoby podřízenosti naprosté despocii, je právem občanů, je jejich povinností svrhnout takovou vládu a obstarat nové strážce své budoucí bezpečnosti." Podobně, třebaže mnohem později, to formuluje i český zákon o protiprávnosti komunistického režimu: "Režim založený na komunistické ideologii … byl zločinný, nelegitimní a je zavrženíhodný. Odboj proti němu byl spravedlivý, morálně oprávněný a hodný úcty." K tomu můžeme a musíme dodat, že ne tolik odboj jako spíše konkrétní lidé zapojení do odboje jsou hodni naší úcty a nejvyššího ocenění.


Díky Josefe Mašíne, díky Vladimíre Hradče, díky Zbyňku Janato, Václave Švédo, Ctibore Nováku, Milane Paumere, díky Radku Mašíne - díky vám máme důvod vzpomínat na hrůzy komunistického běsnění i s hrdostí. Jsou tu konkrétní lidé, tváře, z nichž září tak vzácná nepodrobenost, hrdost a vnitřní krása. Lidé, kteří nám i dalším generacím pomáhají tlumočit a rozumět biblickému zaslíbení: I kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslavení. Amen

Knížecí bál

23. srpna 2011 v 7:53 | הלט

TÝDEN (22. 8. 2011) hovoří s knížetem Schwarzenbergem:





Co s tím?
Blackfeeti by možná věděli.

Kdo si lehne se psi, vstává zablešený.


Toto přísloví přešlo do běžného používání v americké angličtině.
(Možná by se hodilo i pro evropskou politickou scenu, v situacích kdy se strany rozhodují koho vzít do koalice...)

P.S.: Pro brusiče: je to citace bez zásahu.

Neviditelné blesky mariňáků

13. srpna 2011 v 7:09 | הלט

Kdysi dávno se "Lighting" jmenovala F-22, ale jen chvilku, posléze F-35. Neviditelné blesky měly sloužit i mariňákům. Jsou jim k něčemu? WIRED

Čína a Pákistán

13. srpna 2011 v 2:17 | הלט

Zaregistrovat partnerství vojáků čínské a pákistánské armády bylo lze při nedávném cvičení Pákistánců, kteří přizvali Číňany. Indové jsou z toho prý velmi neklidní. Aby taky ne. A Čína prý také pomůže Pákistánu s vyzbrojováním. (Defense News)

V lednu psal Jane's Defence Weekly o vyhlídkách pákistánsko-čínské spolupráce, podle Pákistánců je to prý jen doplněk vztahů s Amerikou. V květnu si pak generálové z Pákistánu a Číny povídali o možnosti společného cvičení v Ujgursku, psal Dawn.

Vládní zmocněnkyně pro ideologicky zprzněný jazyk

10. srpna 2011 v 17:53 | הלט


Paní doktorka Šimůnková dnes po obědě vydala toto prohlášení:

"Podporuji plný rozvoj lidských práv ve společnosti. Mým cílem je dosažení rovných příležitostí a rovného zacházení pro všechny bez jakýchkoliv neodůvodněných rozdílů. Lesbická, gay, bisexuální a transgender (LGBT) minorita patří k těm méně viditelným ve společnosti, což může vést ke zkreslenému obrazu, který si o nich většinová společnost utváří.

Vítám uspořádání první pražské Pride a podporuji úsilí jejích organizátorů. Česká společnost je velmi tolerantní, avšak akce, jako je tato, umožní lepší seznámení s danou menšinou. Domnívám se, že ve společnosti stále přetrvává řada předsudků ohledně LGBT osob. Stereotypy se přenášejí do velké míry i prostřednictvím médií. Proto si dovoluji předat médiím soubor doporučení k mediálnímu obrazu sexuálních menšin."

K němu připojila tento elaborát:


"DOPORUČENÍ k mediálnímu obrazu sexuálních menšin




Zobrazování sexuálních menšin v médiích naráží v první řadě na problémy terminologické. Často je používán poměrně zastaralý termín "homosexuálové", v některých případech také pro označení pouze mužské homosexuality (ve dvojici s termínem "lesbičky"). Z pohledu Výboru pro sexuální menšiny Rady vlády ČR pro lidská práva jsou oba tyto termíny již překonané, proto je lépe hovořit o "gayích a lesbách", "sexuálních menšinách", "stejnopohlavních dvojicích/partnerech".



Častá je "sexualizace" tématu. Obrázky či ilustrační záběry ve zpravodajství jsou doprovázeny fotografií objímající se/ líbající se dvojice, případně dvojící procházející se v parku. Výbor pro sexuální menšiny zdůrazňuje, že ač sexualita je nedílnou součástí lidského života, je pouze jednou z mnoha takovýchto součástí. Gayové a lesby v tomto nejsou výjimkou.



Odlišná sexuální orientace je ještě stále vnímána jako tabu. Obrazový doprovod k článkům je vyveden tak, aby nebylo protagonistům vidět do tváře, jsou snímáni zezadu či zpovzdálí. Otázkou je, nakolik je tento přístup ovlivňován samotnou gay a lesbickou minoritou či konkrétními jejími příslušníky, kteří si nepřejí být identifikováni.



Opačným přístupem je snaha o podání menšinové sexuální orientace jako něčeho extravagantního. U zpravodajství s tématem gay a lesbické minority se vyskytují obrazové doprovody z tzv. "gay pride", tedy průvodů, které se skutečně jistou barevností a odvážností vyznačují. Život odlišně orientovaných osob by ale opět neměl být vnímán pouze v souvislosti s těmito aktivitami, které jsou specifické a které s každodenním životem gayů a leseb mají pramálo společného.



Sexuální menšiny jsou "neviditelné". Gayové a lesby se ve zpravodajství objevují často pouze v souvislosti s tématy, která se bezprostředně týkají jejich "specifického" života (registrované partnerství, adopce dětí, homofobie, diskriminace). Je ale důležité, aby byli zobrazováni v každodenních kontextech, při řešení základních problémů, které má i většinová společnost. Aby byli zahrnuti do většinového diskurzu. Lze se tak vyhnout doposud převládající heteronormativitě, tj. předpokladu, že popisované osoby jsou heterosexuální.


Příklady témat:


- rodina, rodinné dávky

- školství

- zdravotnictví

- bydlení.



Mnozí gayové a lesby stále cítí potřebu skrývat svoji skutečnou sexuální orientaci. To, zejména u známých osobností veřejného života, vede u některých médií k touze sexuální orientaci odhalit jako senzaci. Člověk, který otevřeně sdělí informace o své sexuální orientaci, je pak vnímán jako ten, který se přiznal. "Přiznání se" je ale obecně spojováno s něčím negativním a špatným ("Dítě se přiznalo ke krádeži čokolády v supermarketu"). Sexuální orientace je však jednou z charakteristik člověka. Jako takovou zpravidla není důvod ji samostatně tematizovat."

Nevím, zda paní doktorka od pana premiéra Nečase slyšela, že on už to tedy ve Strakovce balí, a zda si z toho vyvodila, že teď nastoupí osazenstvo z bývalého Musea Vladimíra Iljiče Lenina, s nímž by ona také ráda kolaborovala, ale v každém případě pokládám za zřejmé, že lidská práva jsou u nás touhle zmocněnkyní ve velmi vážném ohrožení.

Pane doktore Jochu, Vy jeden paleokonservativče, ještě jste nerezignoval?

Psychiatr o homosexuálech

10. srpna 2011 v 10:29 | הלט

EUROPRIDE, Řím, 2011


Hlasovalo se kdysi v 70. letech na sněmu amerických psychiatrů o jedné poruše.
Přes těžký nátlak homosexuálních aktivistů nebyli všichni pro jejich požadavek.

Varoval například profesor psychiatrie na Kolumbijské universitě Abram Kardiner:

"Those who reinforce the disintegrative elements in our society will get no thanks from future generations.
The family becomes the ultimate victim of homosexuality, a result which any society can tolerate only within certain limits.
If the American Psychiatric Association endorses one of the symptoms of social distress as a normal
phenomenon it demonstrates to the public its ignorance of social dynamics, of the relation of personal
maladaption to social disharmony, and thereby acquires a responsibility for aggravating the already existing
chaos."



Germánská nukleofobie

4. srpna 2011 v 6:33 | הלט

Z rozhovoru Reflexu s inženýrem Milošem Zemanem:

Jak si vysvětlujete, že tak vyspělý národ jako Němci podlehne ideologii, že jaderné elektrárny jsou zlo? A že se na tom shoduje téměř celá společnost? Myslíte, že jsou všichni hlupáci?

"Němci svého času podlehli Hitlerovi a docela upřímně vyznávali nacionální socialismus. Proč by teď nepodlehli daleko měkčí a méně nápadné zelené ideologii?"