Křesťanští demokraté jdou v čele s inženýrem Březinou a doktorkou Roithovou do voleb.
Z dřívějšího osobního kontaktu s panem inženýrem jsem si myslel, že znám jeho názor na šílenství "klimatické politiky, a byl jsem rád, že v EP je někdo, kdo si zachoval zdravý rozum. Mýlil jsem se, v lednu totiž prohlásil, že hlavním cílem je "vdechnout život Lisabonské smlouvě".
Paní doktorka klimatické bláznovství rovněž akceptovala a rovnou jím argumentuje ve prospěch ratifikace lisabonské euroústavy.
A to se ti eurokandidáti pyšní obrázkem odkazujícím na "zdravý rozum".
Nejde jen o "klimatickou politiku", jakkoli už je důležitá. Je totiž až následná. Prvotní jsou hodnoty, jejich vymezení a pak odvaha i schopnost je prosazovat. Politici KDU-ČSL současně hlásají, že brání evropské hodnoty i že Lisabon se musí schválit, a nejsou schopni spatřit, že to nejde dohromady.
Ba hůř, po vzoru jiných se začínají šklebit na prezidenta.
הלט
Felix | 10. května 2009 v 14:20 | 
Zde hledá
Jo, jsou to paradoxy, ačkoli mám mezi Lidovci několik spolehlivých přátel, ačkoli bych je měl tak nějak "po moravsku" volit i z ideologické setrvačnosti, prostě to nedokážu.
Viz citát mého dávného kamaráda:
Proč volím Korunu Českou?
Každá volba člověka by měla být úkonem rozumu a vůle. Zároveň by měla být v souladu s naší svědomím, odrazem naší mravnosti a vyjadřovat tužbu po absolutním dobru. Bohužel mnoho z nás není schopno této svobodné volby. Mravní chaos, roztříštěnost zájmů a cílů vede k emotivním, zoufalým a nezralým rozhodnutím. Pak si ovšem nezasloužíme nic jiného než zmatek a džungli.
Socialisty nevolím proto, že mám sociální cítění. Sociální nechápu ve smyslu státního opatrovatelství a zajišťování všech životních potřeb každého jedince za každou cenu. Mám za to, že člověk, aby svému sociálnímu poslání dostál, musí být k němu vychováván. Musí se naučit také strádat, odříkat si a obětovat se. Pěstování nedospělých jedinců závislých na státu či instituci, pěstování a ospravedlňování parazitických tendencí nepovažuji za integraci jedince v sociálním prostoru. Namísto socialistického státního dirigismu preferuji soucit a milosrdenství, ale také výchovu a úctu.
Občanské demokraty nevolím proto, že zastávám pravicové názory. Jsem samozřejmě pro hierarchickou strukturu společnosti a existenci nerovnosti i elit považuji za oprávněnou. Kromě osobního majetku a osobní moci je zde ještě veřejný prostor věcí a vztahů a ten je důležitější než to, co držíme každý sám. Jeho správa je službou, nikoliv lovem a kořistěním bezprizorního v jakémsi nekultivovaném pralese. Sama podstata civilizace závisí na tom, aby veřejné bylo nadřazeno osobnímu, neboť nikdo z nás se nepozdvihne za vlastní paty, ale jen skrze nadřazené ideje a celky. V této souvislosti přemýšlím, zda je vhodné, aby správu veřejného sektoru prováděli nadále výhradně úředníci, pro které je jejich funkce jediným zdrojem příjmů (z toho důvodu jsou úplatní a vytváří obranné blokující mechanismy), nebo aby se správa věcí vrátila také vlastníkům.
Lidovce nevolím proto, že jsem věřící křesťan. Namísto aktuálních politických výhod a přijímání konsensu a opatrnických kompromisů, raději přímou cestu ke spáse. Ten, kdo v politice vychází z křesťanských východisek, musí nutně prosazovat buďto přímou teokracii nebo vládu toho, koho pověřil Bůh, nikoliv vládu výběrově preferovaných lidových poslanců.
Zelené nevolím proto, že mám rád přírodu. Namísto ochranářského fundamentalismu raději tvorbu krajiny jako výrazu duše. Duše a krajina jsou pro mne spojené nádoby. Návrat k ochraňovaném a zakonzervovanému pralesu je pro mne návratem k zvířeckosti a divočině i v naší duši. Budeme-li žít pouze v enklávách oddělených pralesem, ztratíme rozhled po krajině duše, přestaneme vzhlížet k obzorům a horizontům, přestaneme vnímat svět jako strukturovaný celek.
Komunisty nevolím proto, že mám rád lidi. Namísto ateistického ráje na zemi nyní a hned, raději Království Boží po smrti. Komunismus je pro mne jen jiný druh víry nahrazující Boha zbožštěnou společenskou třídou, tedy nahrazující dokonalé čímsi nedokonalým. Komunismus je pro mne nejkřiklavější ilustrací prvotního hříchu, totiž směřovat k ráji, ale obejít se bez Boha.
Liberalisty všeho druhu nevolím proto, že toužím po řádu. Rovnostářské ideje vedou k rozkladu a relativismu, řád je lepší než anarchie. Současná proměna ideje lidských práv v pouhou ideologii (bariéru ochraňující proti změně) se zvrhne v uzákoněné právo na ochranu proti znepokojení a povede k anarchii. Ve skutečnosti si totiž nejsme a nemůžeme být rovni. Máme od narození rozdílné dispozice, prostředí, výchovu i možnosti. Neochota respektovat nerovnost je sebevražednou tendencí postavenou na lži. Ve skutečnosti si nic nezasloužíme, neboť i tento život, tělo, duši a svět jsme dostali bez toho, abychom si je museli zasloužit, tedy nikoliv jako mzdu, ale jako dar, za který můžeme poděkovat, ale nemůžeme z něho vyvozovat jakákoliv práva. Neexistují žádná nezadatelná práva, ani právo na život a rovnost. Existuje jen příkaz – nezabiješ!
Nacionalisty všeho druhu nevolím proto, že heslo „Nic než národ!" mi připadá absurdní. Víra v národ je pro mne opět jen náhražkovou vírou. Národ je pro mne historickým, kulturním a sociálně-organizačním celkem, do něhož jsem byl zrozen, jehož jsem příslušníkem. Uznávám nadřazenost národa nad mou maličkostí a z toho plynoucí povinnost služby, ale tím méně se cítím být díky této příslušnosti vyvoleným nebo nadřazeným. Národ na genetickém základu je pro mne také nesmyslem, vzhledem k našim společným slovanským, germánským, avarským a dalším předkům. Národ není nositelem majestátu, panovník ano!
Jan Drnek