Květen 2009

PES: Haf, haf, bojujte proti globálnímu oteplování!

31. května 2009 v 10:28 | הלט |  Globální zámraz
EuroPES brzy zmrzne na kost, ale zatím ještě poštěkává: Kdo brojí proti omezování emisí oxidu uhličitého, nepatří do Evropského parlamentu. Jako třeba Hynek Fajmon.

הלט

"Cestující jsou povinni..."

31. května 2009 v 4:22 | הלט

Paní Kosoianová při své cestě montrealským metrem nestála patrně v pozoru a neusmívala se, jak předpis káže, za což se odsuzuje k trestu...


הלט

Crematoriums “Muslim friendly”

31. května 2009 v 4:09 | הלט

Na každý pád: každý pád nějak začíná.

Podle Neila Addisona kráčí Británie do Orwellových pořádků. A tragikomickou cestou: muslimové se krematoriím vyhýbají, ale třeba tam nakonec zajdou, když z nich zmizí kříž. A až zmizí i poslední kříž z posledního místa, stane se Británie tou nejpřátelštější zemí pod sluncem. Ale vůči komu bude přátelská?

(RLB)

Strejda Walda

30. května 2009 v 20:02 | הלט

S Waldou odešel kousíček mýho dětství. Kdysi mi dal plyšovýho medvěda velkýho jako jsem byl sám, honili jsme se v Divadle Rokoko mezi Helenou a Darkem... Odešel můj tehdy kamarád a pozdějš kamarád a chlap, kterej fakt uměl zpívat. Odešel za svým přítelem z nejbližších Ivanem Foustkou. Komu to jméno spisovatele a novináře a milovníka jazzu ale dnes ještě něco poví?

הלט

Velký atak proti Menším bratřím

30. května 2009 v 13:41 | הלט
V dubnu oslavili františkáni osmisté výročí souhlasu papeže Inocenta III. s ustavením své Řehole. Neuplynul ani měsíc a františkáni od našeho bývalého menšího federálního bratra jsou vláčeni slovenským bulvárem.
Televize Joj v úvodní reportáži svých zpráv ze dne 18. května (u srovnání s referátem 19. května ještě do jisté míry zdrželivě) referovala o policejním vyšetřování, které spustilo trestní oznámení jakési ženy, podle které několik bratislavských františkánů sexuálně zneužívalo děti.

"Měli si užívat s chudými dětmi, které se k nim chodily najíst," říkal redaktor, zatímco video ukazovalo "ilustrační obrázky", živinu proticírkevních synapsí:



Úterní zpráva pak ale už vypálila ze všech houfnic.

"...to všetko sa dozviete pod hlavičkou televízie s trefným názvom Joj. Samozrejme sa nad tým dá mávnuť rukou. Ak nie ste práve matka jedného z tých obvinených. Alebo ak nie ste niekto, kto bol v kláštore mnohokrát, s pár mníchmi sa kamaráti a verí v ich čistý štít, úsudok a vieru v tých troch ďalších. Sedíme - celá banda kamarátov v krčme a len krútime hlavami. Mních, brat Filip, vraví, že už dnes po nich, chalanoch v habite, pokrikovali nejakí ľudia v električke vulgarizmy..." (Lucia Piussi, Sme)

František Múčka na eTrendu cituje přepis rozhovoru s tetou údajně sexuálně zneužitých dětí, z něhož vyplývá poněkud jiný obraz.

הלט

První mezi "nepřizpůsobivými"

30. května 2009 v 12:34 | הלט |  Globální zámraz
Francouzského prezidenta Sarkozyho pořád někdo okřikuje a pomlouvá. Je toho celý průval. Snad si většinu zasloužil, ale... :-) Nejnověji vyprskli ekologisté, že prý Claude Allègre nepřináší oběti uhlíkovému božstvu, a proto nemá na nějakou funkci ve francouzské vládě nárok. A to je ten rozumný muž, ha!, levičák. :-) (The Financial Times)

Na českém rybníčku se také zvedla vlnka. Má výšku sice jen tři milimetry a je takřka neměřitelná, ale v našich podmínkách... To je cunami. :-) Pan doktor Bursík se totiž zaškaredil na svého nástupce Mika. Ten v rozhovoru pro týdeník Euro 25. května pravil:

"EURO: Za čím půjdete nejdůrazněji? MIKO: Jako zcela zásadní vidím potřebu zpracovat adaptační strategii Česka na klimatickou změnu."

Ano, "Předlice" je jméno bašty Strany zelených. Problém má jejich předseda s přizpůsobivostí. Ten pojem dru Bursíkovi nevoní. Nepáchne totiž bojem proti oxidu uhličitému.

"Nechci střílet do vlastních řad. Vím, že na ministerstvu životního prostředí je výborný tým. Ale: První náměstek Jan Dusík je sice zkušený, ovšem není ministrem. Můj nástupce Laco Miko je také zkušený, pracuje v Bruselu, vyzná se, zná lidi, ale klima nedělá a u předchozích jednání nebyl." (Aktuálně)

Je to jen třímilimetrová vlnka a myslím, že pan doktor Miko nakonec křidélka zase poskládá a svůj krapátko "disidentský pokus" o adaptační rozlet neuskuteční.

Skutečné kontrarevoluční hnízdo se objevilo na Monashské universitě, na které nedávno profesor Endersbee uspořádal veřejné symposium. Na něm zazněly věci, z nichž by asi i doktor Miko zbledl. I ta jeho "adaptace" totiž počítá s "oteplováním", respektive s důsledky, které by mělo. Kdyby bylo. :-) Ale jestli nastane nová Éra Temna, třeba se třeskutého tepla dočkáme. (Scoop)

Že má ale ten eurocísař krásné šaty! I doktorka Newmanová si všimla. Před následováním módních výstřelků eurounijního císaře nedávno varoval Novozélanďany prezident Válav Klaus. (Dominion Post)

הלט

Co je to pravicový extremismus? Engels: Völkerabfälle

26. května 2009 v 3:45 | הלט
Při studiu textů klasika si člověk může po letech znovu připomenout, s jakou nedůvěrou hleděl třeba Karel Marx na perspektivu Čechů, zatímco soudruh Bedřich Engels Čechy rovnou řadil mezi národní odpad, tedy kontrarevoluční elementy, které čeká vyhlazení.

Podobně o nás smýšlel soudruh Hitler, ale měli jsme štěstí. Drápy ruských bolševiků do Čech nedosáhly a drápy ze západu neměly dost času.

Jiné národy a etnika to štěstí neměly. Třeba Bělorusové. Kousek za běloruskou metropolí je jedno z bezpočtu míst, kde bolševické běsnění povraždilo statisíce lidí.
V létě r. 1988 zveřejnili Zianon Paźniak a Jauhien Šmyhalov v Bělorusku článek "Kurapaty. cesta smrti". A Stalinem nenávidění Bělorusové se probudili.
2. června 2008 pan Poźniak hovořil o Kurapatech na půdě našeho Senátu:

"Ruský komunismus napáchal strašlivé zločiny proti lidskosti. Mnoho milionů nevinných lidí bylo v sibiřských koncentračních táborech bez procesů zastřeleno a zamordováno. Bylo typické zejména v Bělorusku a na Ukrajině, že doktrina výstavby komunismu byla používána Moskvou jako krycí pláštík za účelem zničení, likvidace národní elity. Byla to politika genocidy proti neruským obyvatelům. Např. v 30. a 40. letech zastřelili ruští komunisté v Bělorusku 70 % běloruských spisovatelů, více než 500 osob. Většina ostatních spisovatelů byla poslána do gulagů, do ruského systému koncentračních táborů.
Ve stejné době dala likvidovat Moskva kádry běloruské sovětské státní správy. 98 % vedoucích běloruských krajských úřadů bylo zastřeleno, bylo zavražděno 102 těchto vedoucích ze 104. Moskva poslala ruské kádry do Běloruska. Tito administrátoři zaujali místa zastřelených Bělorusů. Měli úkol od partaje, aby zničili všechny formy běloruského života a naší kultury.
Ruský komunismus nebyl jen represivním a teroristickým režimem, který si zakládal na nelidské ideologii odnětí svobody a zneuznání všech práv na soukromé vlastnictví, komunismus v Rusku byl agresivní formou ruského imperialismu. Tato forma se v Rusku neobjevila náhodou, byla důsledkem agresivního ruského šovinismu. Rusko chápalo samo sebe jako vojenský stát, jehož misí je určovat osud světa.
Do r. 1988 neexistoval problém norimberského procesu nad komunismem. Komunistické vedení v Moskvě označovalo genocidu jako stalinistické represe, jako konflikty nebo chyby uvnitř komunistické strany. Sovětští papaláši říkali falešné polopravdy o tzv. stalinistických represích, pokoušeli se uchovat svou tvář a zachovat svoji moc.
V r . 1988 byly odhaleny Kurapaty. 3. června 1988 byla poprvé zveřejněna pravda a materiály o vyhlazení lidí v Kurapatech poblíž Minsku. Mnoho lidí vědělo o genocidě a o vyhlazení běloruského obyvatelstva, ale tyto informace nebyly systemizovány. Byl také jeden hlavní problém: neexistovaly žádné pevné důkazy. Kurapaty se staly tímto důkazem, byla nalezena mrtvola, důkazy o zločinu proti lidskosti. Tyto důkazy potvrdily skutečnost, že šlo o genocidu.
Moskva osnovala plán vystřílení obyvatel každého kraje, každého okresu a každé vesnice v Bělorusku. Tento plán byl proveden tajnou policií NKVD. Vrazi nazývali tento plán tzv. plánem odhalování nepřátel lidu. Každý den podávali telefonickou zprávu do Moskvy o počtu zastřelených. Každou noc přijížděly náklaďáky NKVD do běloruských vesnic a měst, aby zatýkali lidi. Část těchto lidí byla deportována do vyhlazovacích táborů na Sibiři a v Kazachstánu a jiní byli zastřeleni v Kurapatech a v jiných obcích. V Kurapatech bylo zastřeleno více než 200 tisíc osob."

הלט

Kim salutuje: Hlásím odchod ze služby

25. května 2009 v 22:09 | הלט
Malý Kim odpaluje pumy. Proč?

Rusům to prý dopředu neřekl. Číňané reagovali, že s odpalem nesouhlasí, že jsou pro bezjaderný Korejský poloostrov a že se dál budou všemi silami snažit o dosažení tohoto cíle. Kim říká, že odpaly chrání socialismus a suverenitu a mír v regionu.

Má to logiku? Může mít: Předávání vlády je vždycky čas relativně vhodný pro všelijaké pokusy o zvrat. Systém je pootevřený a infekce do něj může vniknout. Proto si myslím, že Kim dupe. Jde mu o to, aby se nikdo (třeba Rusové s Jihokorejci?) nepokusil fouknout do systému infekci, která by hnula s těžištěm a stabilitou dosavadního uspořádání.

Pak by to bylo vlastně přátelské zamávání do Pekingu.

Samé spekulace. Nic víc.

הלט

Homosexuální rodina? Normoš.

25. května 2009 v 9:22 | הלט
"Kdo nesouhlasí s adoptováním dětí homosexuály, je retardovaný homofob," vzkázala britská BAAF.


Když jsem si nedávno přečetl prohlášení výboru naší vládní rady pro pohlavní potýkání, řekl jsem si, že se radní tajnůstkářky Lucie Otáhalové optám na jednu věc:

"O co přesně výbor opírá svou formulaci, že homosexuálové tvoří rodiny?"

A už mi přišla odpověď.

"Dobrý den, Vašemu dotazu úplně nerozumím. Jedná se o popis reality, nikoliv o vyjádření jakési "formulace" nebo názoru."

Jsem asi nějaký retardovaný... Naštěstí pro mladší generace už je odpovídající výchova zajištěna.

הלט

Kimova puma

25. května 2009 v 8:55 | הלט
Necelých 8 040 kilometrů od Prahy (N 41° 19.860, E 129° 0.660) odpálil 25.5. ve 2:45:56 GMT Kim novou nálož. Jak předpovídal WSJ. Kim a Mahmúd chystají pumy i nosiče společně, píše Debka. Na koho?

A co naše protiraketová obrana? Baracku, probuď se! Neprobudí, marné volání, má program odjinud.

"It leaves the Poles and Czechs and all of those who have been courageous in this effort fundamentally and objectively betrayed." Trent Franks.

Třeba nám ale Madlenka ještě u bolševika vyprosí protekci...
A kdo se přimluví v Pákistánu, který začíná futrovat plutonium do jedné hlavice za druhou?

הלט

Desatero v Oklahomě

24. května 2009 v 20:21 | הלט

A oklahomští zákonodárci také přijali zákon zakazující klonovat lidské bytosti.

הלט

Sociální stát

24. května 2009 v 2:03 | הלט

הלט

Lady Thatcherová u Svatého otce Benedikta XVI.

23. května 2009 v 1:57 | הלט

Bývalou britskou premiérku Margaretu Thatcherovou v příštích dnech přijme Svatý otec.


הלט

Hledá se... "Bilderberg" Michael...

22. května 2009 v 22:40 | הלט

IrishCentral informoval o tajné schůzce v New Yorku. I Ted "Potratář" Turner přišel. Ale to je trošku od tématu. Ptal se kolega Felix, kdo od nás byl mezi bilderbergovci v Řecku. Odpovídám, že nevím.

V seznamu Alexe Jonese je toliko jeden člověk označen "Českou republikou". A ještě s otazníkem: Michael Rintzier. Neznám takového muže. Znám jen Švýcara Michaela Ringiera. :-) Kdo pomůže s pátráním? :-))

O agendě pan Watson psal, že bilderbergovci hledají všelijaké cesty a záminky k centralizaci moci na světě. Pozoruhodná je snad zmínka o masírování Irů a tlačení na unijní zbyvce, aby Lisabon rychle doratifikovali. U nás psali pan Bartoš a Michal Semín. MINA věští ekonomický chaos.


הלט


Pane prezidente, rodný list!

22. května 2009 v 22:05 | הלט

הלט

Slun a raketopláníček

22. května 2009 v 21:27 | הלט
13. května vyfotografoval pan Thierry Legault sluneční kotouč. Fotosféra je čisťounká jako sklo. Ten flek vlevo dole je náš Jan Neruda na palubě raketoplánu a vedle něj Hubbleův dalekohled. O den starší je tenhle průlet raketoplánu mezi Zemí (pár set kilometrů od nás) a Sluncem (sto padesát milionů kilometrů od nás):


Klobouk dolů! :-) Atlantis přistane asi v sobotu...

הלט

Patočka: Předseda ČSSD nám sežene pět milionů ročně a pojedeme dál...

22. května 2009 v 19:09 | הלט
Pan Jakub Patočka napsal dopis doktoru Zaorálkovi, že prý to je hrozné, co se stalo s LtN, a že by se socialisté měli o LtN postarat, protože...
"Sociální demokracie měla po intelektuálním a morálně-politickém debaklu Strany zelených velkou šanci začít obracet celkovou hluboce zahnízděnou kulturně-politickou mentalitu soustavně pootáčející českou společnost k ultrakonzervativní pravici."
S pojmem "konservatismus" se šermuje. A "ultra-" se k němu přidává také každý den. Za hranicemi často tu nálepku vyfasovává antisemita Ahmadínežád... Komu by lepiči asi ten papírek dali na sako u nás? :-))) Existuje u nás konservativec? A ultrakonservativec? :-)))

Zde je Pláč Patočkův:

Brno, 19. května 2009

Milý Luboši,

Píšu Ti kvůli Literárním novinám, v nichž vývoj bohužel dospěl ke kalamitě. Protože jsme spolu stáli u počátku prodeje novin "lidem blízkým sociální demokracii", chtěl bych se s Tebou zamyslet nad tím, co se stalo a zda je to možné ještě nějak napravit.

Tento týden noviny vycházejí poprvé bez účasti velké většiny původní redakce a v nouzovém režimu, příští číslo už bude zcela v režii nových lidí. Rozbuškou se stala minulý pátek skutečnost, že tak zvaní profesionálové, jimž jste starost o noviny svěřili, nebyli kromě jiného schopni za čtyři měsíce podepsat smlouvu s vynikajícím, ačkoli velmi levným typografem. Miroslavu Švejdovi, čestnému muži s kořeny v kulturním undergroundu, po čtvrtečním překotném pokoutním prodeji novin mediálnímu velkokapitalistovi s pochybným profilem Miroslavu Pavlovi došla trpělivost a po vyslechnutí způsobu, jímž nový majitel se zástupci redakce jednal, sbalil své tři fixy, jimiž označoval pořadí korektur v asi dvou stech číslech, která nasázel, a prostě odešel s tím, že už se nikdy nevrátí. Na něco takového se ovšem zadělávalo dlouho, přesně řečeno od okamžiku, kdy nové vedení redakci převzalo, a byl bych proto nerad, kdyby poslední bouřlivý vývoj překryl otázky pro pochopení toho, co se stalo v Literárních novinách, mnohem podstatnější.

Kvůli nim Ti píšu. Vidím jich celkem pět:

1.Čím byly Literární noviny do konce roku 2008?
2.Proč jsme je prodávali?
3.Co jsme od prodeje očekávali?
4.Co se ve skutečnosti stalo?
5.Lze věci nějak napravit?


1.Čím byly Literární noviny do konce roku 2008?
Literární noviny vycházely ze dvou zdrojů: jednak se snažily pokračovat v české humanitně demokratické novinářské tradici, která zahrnuje Literárky šedesátých let, ale je mnohem delší, jednak se snažily být českou obdobou světových progresivních tiskovin, jako je The Nation, The Guardian, TAZ či Le Monde Diplomatique. Byly tedy alternativou k českému komerčnímu a čím dál duchaprázdnějšímu mediálnímu provozu, ale alternativou dráždící tím, že se soustavně snažily hlavní proud svou kritikou změnit tak, aby se mohly stát jeho součástí.
Noviny tiskly soustavně mnoho cenných materiálů v rubrikách literatura a umění, vycházely tu obstojné a často i vynikající rozhovory, ale hlavní důvody, proč noviny budily obecnější zájem, spočívaly v rubrikách zahraničí a domov. Zahraničí, které řídil jeden z nejtalentovanějších novinářů mladé generace, Petr Jedlička, dávalo obrázek o světovém dění, jaký si nebylo možné v češtině obstarat nikde jinde. V Domově se psalo z toho hlediska, aby podle našeho psaní bylo možné provádět politiku k lidem mnohem ohleduplnější, než jaká dnes převládá. Posledních několik let jsem ho řídil sám, takže o něm víc psát nechci.
O novinách se v posledních letech mylně hlásalo, že jsou to noviny "socanské", ve skutečnosti to byly noviny, které pohrdaly všudypřítomným protisociálnědemokratickým třeštěním. V celé řadě otázek však nabízely odlišné cesty a stanoviska nejen vůči pravici či komunistům, ale také vůči v našich očích příliš technokratické a zejména kulturně příliš úzkoprsé sociální demokracii. Byly to noviny občanské, angažované, dosti kritické, s vyhraněným pohledem na svět, přitom velmi otevřené, zásadové a svobodné.

2.Proč jsme je prodávali?
Museli jsme. Nebyla ostuda, že Literárky hospodařily každoročně se ztrátou několika milionů korun. Byla to konečně nižší ztráta, než s jakou vycházel třeba Respekt, než změnil formát na barvotisk. V současné době, kdy světové trendy tisku obecně nepřejí, není ostuda dělat kvalitní tištěný týdeník s několikamilionovou ztrátou. Upřímně řečeno jinak to ani nejde. Tři až čtyři miliony, které nám každý rok chyběly, bylo nutno stlouct z dotací. To nešlo bez dobré vůle, občanské i politické. Ty se ale s příchodem Topolánkovy vlády zcela vyčerpaly.
Jedna z mála věcí, o které Strana zelených usilovala a které se jí skutečně podařily, bylo zlikvidovat podstatnou část ekonomické základny Literárek. Na počátku roku 2008 tak Literárky během několika týdnů přišly o několik milionů. Ačkoli jsem za takřka deset let v novinách pro ně sehnal na dotacích zhruba třicet milionů a byl zvyklý portfolio donátorů proměňovat, v tu chvíli jsem věděl, že vzduch už je příliš řídký i pro tak odolného mediálního živočicha. Navíc dlouholetý hlavní sponzor Literárních novin, Ministerstvo kultury, se ve zjevném úmyslu poškodit je začalo proti novinám organizovat nesmyslné kriminalizační avantýry. Manévrovací prostor Literárek se tedy zúžil, a ani všechny Tvé snahy, díky nimž noviny nezanikly už dříve, nemohly v tu chvíli stačit.
Tak se objevil nápad zajistit novinám silnější ekonomické zázemí a především politické krytí v podobě Masarykovy demokratické akademie, které jsi byl předsedou. Ani sama okolnost, že rozsáhlé občanské sdružení se spoustou vnitřních problémů bylo nahrazeno trojicí lidí, s níž jsi byl srozuměn, se na první pohled nejevila jako vážný problém.

3.Co jsme od prodeje očekávali?
Mnozí jsou mi svědky, že jsem do poslední chvíle hledal vydavatele či strategického partnera, který by do Literáních novin čtyři miliony, anebo raději pět, abychom měli i na postupný rozvoj, každoročně vkládal, a přitom nechtěl ani formálně sahat na autonomii redakce.
To se nepodařilo, a tak jsme noviny prodali. Bylo to v situaci, kdy jim bezprostředně hrozil zánik a naděje na úhradu všech dluhů, které noviny měly především k desítkám lidí, jejichž osobní půjčky oddalovaly kolaps v předcházejících měsících a letech, by pominuly spolu s posledním vydaným číslem. Skončili bychom vloni koncem roku s mnohamilionovým dluhem a hořkostí na mnoha stranách. Takto jsme skoro bez dluhů a ještě nás informovaná část veřejnosti pokládá za oběti podvodu.
Když jsme vám noviny prodávali, očekávali jsme ovšem, i když opatrně, přece jen trochu víc. Od počátku ovšem vyvolával obavu váš striktně formulovaný požadavek výměny šéfredaktora. Mnozí si totiž mysleli, že nejde ani tak o mě, s veškerou mou rázovitostí, jako o nalezení způsobu jak si noviny ochočit. Nechtěl jsem ale, aby se zdálo, že osobní ulpívavostí kazím jinak dobrý plán. A ustoupil jsem v tom tedy. Jednak jsem neměl, jak píšu výše, příliš na vybranou, jednak jste nás ubezpečovali, že to na novinách ze všeho nejcenější je pro vás redakce, protože sami byste žádný takto kvalitní tým sestavit nedokázali.
Slov a slibů, které měly garantovat kontinuitu listu, padlo věru hodně, ostatně závazek nového vydavatele publikovat v každém čísle můj sloupek, jenž vzal za své mezi prvními, byl jednou z takovýchto garancí. Slibovala se redakční rada a poradní sbor, které budou šéfredaktora korigovat: nikdy nevznikly. O Zbyňku Fialovi, jenž měl být mým nástupcem, jsem měl smíšené reference, ale jak redakce, tak já jsme jeho příchod očekávali s dobrou vůlí a vstřícností.

4.Co se ve skutečnosti stalo?
Mí kolegové, kteří se na Zbyňka Fialu původně opravdu těšili, což umocnila okolnost, že spolu s jeho příchodem dostali i několik dlužených platů, dnes soudí, že je to arogantní nešika. To ale skutečnost spíš barvitě označuje, než aby to popsalo vývoj, v mnohém zajímavý. Kdekdo se mě dnes ptá, zda jsem věděl, že je Fiala estébák. Já jsem to sice věděl, ale i od jeho nepřátel jsem byl ujišťován, že nikdy nikomu neublížil. Jako sice průměrného novináře, ale vcelku schopného organizátora jej však doporučovalo více lidí, nejen Ty. Dnes věru nevím, jak na to přišli. Ani nejútlocitnějším redaktorům v Literárkách by nevadilo, že Zbyněk Fiala byl za Husáka estébák, kdyby se v novinách jako estébák nechoval. Můžeme vzít jako kuriozní ilustraci, že estébáky si Fiala do redakce přivedl v roli prvního redaktora (Aleš Bluma), autora (Oskar Krejčí) a nakonec i vydavatele (Miroslav Pavel).
Daleko horší - opravdu horší, nejsme Respekt - ovšem byla směs Fialovy do nebes volající nabubřelosti, s níž urážel své kolegy v redakci, a profesní omezenosti projevující se v základních otázkách týkajících se obsahu Literárních novin (ochotnické znepřehledňující zásahy do grafiky, která sice byla poněkud staromilská, ale byla dílem profesora Ševčíka, žáka Františka Muziky, přes neschopnost rozpoznat kvalitu autorů či textu, přes jeho vlastní plytkou produkci, přes chaotické metání reorganizacemi a koncepcemi, jichž se sám vůbec nedržel, až po zbrklý a nekoncepční zásah do webových stránek, jehož vinou ztratily - a myslím, že nadobro - přes polovinu čtenářů). Dříve jsem si myslel, že by mohl v našich novinách dělat redaktora ekonomické rubriky. Dnes už si to nemyslím, protože by na to prostě profesně nestačil.
Má svobodymilovná redakce se tudíž začala pochopitelně vzpírat a v novinách už po dva měsíce narůstal konflikt, který teď končí likvidací toho, co měl prodej novin podle vašich slov původně zachránit, ba přesněji, likvidací toho, co pro vás podle vašich slov původně mělo vůbec největší cenu: tedy redakce samé!
Stojí za připomenutí, že otevřenou rozbuškou konfliktu se stal můj článek o konfliktu Jiřího Paroubka se Zdeňkem Porybným, v němž jsem bral Paroubka - samozřejmě s jistou rezervou - v ochranu. Fiala článek nepochopil, ale hlavně už dříve odmítl jiný článek na to téma Paroubkovi a bál se, že před ním ztratí otištěním mého článku tvář. Jenomže to, že se můj text nemá tisknout, zapomněl říct jak odpovědnému redaktorovi Eichlerovi (jmenoval ho jako jednoho ze čtyř redaktorů rubirky Domov během čtyř měsíců asi týden předtím), tak mně. Asi se bál, že bychom chtěli vědět proč. To mu ale nebránilo, aby publikovaný článek vzal jako záminku k potrestání Eichlera a k vyvolání směšných veletočů nad mou smlouvou.
Samozřejmě jsem tušil, že Fiala směřuje k rozložení a pacifikaci redakce. Doporučoval jsem jí tedy, aby okamžitě v tu chvíli (bylo to před dvěma měsíci) vyvolala konflikt a odmítla pokračovat v práci, nebude-li splněno šest požadavků (výměna Fialy mezi ně tehdy ještě nepatřila), jež by zásadně omezily možnost noviny zničit způsobem, který bylo možno předvídat a který nyní nastal. Jenomže v redakci se bohužel prosadil názor, že se Fialu podaří zkrotit dalším vyjednáváním… S kým? S vámi, s vlivnými sociálními demokraty. Popisuji to především z toho důvodu, aby nikdo z mých přátel, pokud by se v budoucnosti ocitl v obdobné situaci, neudělal znovu tutéž chybu. Člověk nemá být za každou cenu konfliktní, ale ocitne-li se v konfliktu třebas nedobrovolně, následující pravidlo podle mě platí jako zákon: je-li v konfliktu někdo výrazně slabší a nemá-li naději na příchod posil a nemůže-li se konfliktu rozumně vyhnout, jeho největšími zbraněmi jsou rychlost akce a moment překvapení. Nechci tím ale sahat do svědomí těm, kteří redakci od mého naléhavého doporučení v březnu zradili, sám dobře vím, jak hořce zaplacené bývají některé lekce.
Ostatně soudím, že tragédie to je především pro sociální demokracii. To bylo řečí o nezávislém levicovém intelektuálním týdeníku! A co tu máme? Kapitalistův rodinný podnik bez intelektuálních či profesních kapacit, který bude sociální demokracii vzdálen nejméně tak jako deník Právo. Na pohřebním setkání přátel novin minulý týden v Praze pronesla Eva Kantůrková nebo Alexandr Kliment, že na zpackanou transformaci Literárních novin sociální demokracie doplatí hůř než na CzechTek.
Ale to nejsou jediné újmy. Popíšu, co vím o tom, jak sociální demokrat Jan Mládek, který na celou operaci dozíral po ekonomické a právní stránce a jenž se mi tak dlouho jevil jako korektní muž, s likvidovanou redakcí jednal. Nejprve tento nominální sociální demokrat zpochybňoval legitimitu představitelů odborové organizace s argumenty, za něž by se nestyděl žádný kapitalista devatenáctého století. Ovšem korunu tomu nasadil dnes. Své již nepotřebné zaměstnance v Brně drtil trapnými kličkami ódéesáckých podnikatelů, aby jim nemusel dát slušné odstupné. Nakonec jim v redakci vyměnil zámky, snad aby nemohli připravovat žádnou alternativu k Fialovým Erárkám. Jako by vůbec mohla nevzniknout!
Sociální demokracie měla po intelektuálním a morálně-politickém debaklu Strany zelených velkou šanci začít obracet celkovou hluboce zahnízděnou kulturně-politickou mentalitu soustavně pootáčející českou společnost k ultrakonzervativní pravici. Přesně tímhle způsobem se ta příležitost prohospodařuje. A pokud si sociální demokracie myslí, že k proměně národní mentality ji dopomohou lidé jako Kateřina Brožová, budiž jí přáno, ale můžeme na to vzít jed, že spíš národ sociální demokracii dopřeje ještě nějaké to volební období v opozici, aby si mohla lépe ujasnit, v čem spočívá rozdíl mezi kulturou a šaušpílery. Možná je to přesně ta rozlišovací schopnost, kterou naše sociální demokracie potřebuje, aby se také naučila, v čem spočívá vývojem civilizace krvavě zaplacené vědomí odlišnosti v tom, jak s odboráři a se zaměstnanci zacházívá kapitalista a jak s nimi smí zacházet sociální demokrat.

Možná je to ale všechno jinak a sociální demokracie má mezi mladými intelektuály přátel na rozdávání.

5.Lze věci nějak napravit?
Opravdu velmi těžko. Literární noviny byly - slovy Ludvíka Vaculíka - živá národní kulturní památka, které se nyní dostalo svobody zaniknout. Je to tak a teď jsou skutečně zničené, vytunelované, chceš-li. A myslím, že odpovědnost za to opravdu nese sociální demokracie, která na sebe před námi i před veřejností vzala závazek nezávislost i existenci novin garantovat. Nemělo přece jít o slupku! Mělo jít o tu redakci, o které jste říkali, že má ze všeho největší cenu.
Napravit situaci lze dvojím způsobem.
Buď noviny zpětně vykoupit a dát je do správy nadaci s radou složenou z osobností spjatých s historií novin. Anebo se zavázat, že první příští sociálně demokratický ministr kultury takové noviny i s takovou nadací ustaví. Netřeba říkat, že součástí závazku musí být i financování - ministerstvo kultury případně jiné zdroje musí přispívat částkou nejméně pět milionů korun ročně. V obou případech by měl předseda Vaší strany podepsat prohlášení o obnově Literárních novin či Literárních listů nejlépe s Ludvíkem Vaculíkem, bude-li k tomu ochoten, alternativně se třemi lidmi, kteří k novinám patří a s nimiž se bude do ustavující správní rady nadace počítat.
Podotýkám pro úplnost obrázku, že já sám s případným návratem do novin už nepočítám, neboť svou jednu příležitost jsem již měl.

Přátelsky Tvůj

Jakub Patočka

PS: Nejen z toho důvodu, že si někteří lidé v důsledku intriky bývalého vydavatele myslí, že uzavřením smlouvy se mnou, kterou nehodlal už při podpisu dodržovat, koupil si i mou mlčenlivost, píšu tento dopis jako veřejný. K tomu patří, že jej zasílám i Tvým kolegům ve vedení ČSSD.

Zelená sekyrárna: Václave, podepiš...

22. května 2009 v 11:58 | הלט

"Video z natáčení navíc" - tvrdí o svém kousku Strana zelených: To byla recese. (Aktuálně)

Nevím, nevím. Před pár dny Hospodářské noviny psaly jinak:

"Strana zelených si vybrala dva terče pro své televizní spoty do červnových eurovoleb: Václava Klause a překvapivě také svou vlastní kandidátku Kateřinu Jacques." (HN1, HN2)

הלט

"Je to nějak společensky dohodnuté?"

22. května 2009 v 5:10 | הלט

Martin Weiss z Lidových novin si také všiml prohlášení europředsednické Prahy a vládního výboru pro všechny formy pohlavního styku k 17. máji. A také nepřehlédl, že výbor horuje za paragrafy o "rodinách homosexuálů".

"Pokud si vzpomínám, většina z těch, kdo prosazovali uzákonění registrovaného partnerství, se dušovala, že o výchovu dětí nejde. Co se změnilo a proč?" ptá se Martin Weiss.

Pozastavuje se i nad zkratkou LGBT v úředních lejstrech: "Používání inicálové zkratky LGBT (kdo neví, co to znamená, nechť si to rychle zjistí, nechce-li být netolerantní) naznačuje, že osoby tzv. transgender mají být nazírány stejně jako homosexuálové. Je to nějak společensky dohodnuté?" (Lidové noviny)

Společnost se může dohodnout na mnohém: že se bude platit korunami, anebo vzdálenost měřit yardy. Lze se ale domluvit úplně na všem?

Bývalý slovenský ministr vnitra Vladimír Palko před pár lety napsal o historii "homosexuální causy" (HK) ve své zemi článek, který rozhodně stojí za prostudování celý. Tady je kousek:

"Čo je vlastne manželstvo dvoch osôb? Je to ich súkromná vec? Nie je. Viac-menej súkromnou vecou je, koho si vezmete, aj to nie celkom. Nemôžte si zobrať dieťa, nemôžte si zobrať najbližšieho príbuzného. Manželstvo dvoch ľudí nie je možné bez kňaza cirkvi alebo zástupcu spoločnosti, starostu obce, ktorí uzavretie zväzku spečaťujú. Je to akt medzi dvoma, ale tí dvaja nie sú jedinými aktérmi. Akt sa dáva na známosť celej spoločnosti, zapisuje sa do matrík, asistujú tomu svedkovia, ktorí to v spoločnosti dosvedčujú. Spoločnosť, ktorej sa tento akt oznámi, ho berie na vedomie, vyjadruje nad ním svoju radosť, zúčastňuje sa na ňom zasielaním blahoprianí, ľudia si o ňom prečítajú v spoločenských rubrikách, na novomanželov sa začnú vzťahovať rôzne ochranné zákony spoločnosti, trebárs ich podporí mladomanželskou pôžičkou alebo daňovými úľavami. Spoločnosť ten akt schvaľuje a zvelebuje ho. Prečo je to tak? Spoločnosť na to má svoje dôvody. Vzťah muža a ženy je zárukou reprodukcie spoločnosti, preto spoločnosť tisícročia uznáva inštitúciu ich manželstva, kresťania dokonca veria, že spoločnosť tak koná pod vplyvom Božej inšpirácie.

Spoločnosť zvelebuje manželstvo muža a ženy so všetkými jeho aspektami, spoločnosť nevidí dôvod na zvelebenie a schvaľovanie vzťahu medzi mužom a mužom. Želanie dvoch osôb rovnakého pohlavia, aby sme vyjadrili schválenie ich vzťahu, ešte nie je dôvodom vyhovieť im. Obhajcovia homo-manželstiev si nie vždy uvedomujú, že ich "áno" pre túto konštrukciu neznamená blahosklonné "žite si v pokoji", ale že to znamená ich osobné schválenie homosexuálneho spôsobu života so všetkým, čo k tomu patrí.
Historik HK na Slovensku by zistil veľmi ľahko, že útočiacim agresorom nie sú konzervatívni kresťania, ale že iniciátorom diania sú liberáli, a že konzervatívci vždy iba reagujú. HK na Slovensku začala liberálnymi článkami v liberálnych médiách, najmä v denníku SME. Prvá protireakcia prišla v lete 2000, keď predseda KDH na tlačovej besede oznámil, že pokiaľ bude ministrom spravodlivosti, na Slovensku nebudú registrované partnerstvá. Bolo to iba vyjadrenie nesúhlasu s návrhmi, objavujúcimi sa v tlači.
Ďalším aktívnym krokom ľavice boli konkrétne návrhy zákonov. Časť poslancov SDĽ, bývalej KSS, v čele s poslancom Ištvánom predložila v NR SR návrh zákona o registrovanom partnerstve. Slovenskí konzervatívci opäť iba vyjadrili nesúhlas tým, že v hlasovaní návrh nepodporili.

Ďalšími aktívnymi krokmi liberálov bola tzv. antidiskriminačná legislatíva. Pojem antidiskriminácie má v HK hlboký význam. Bojom za nediskriminovanie homosexuálov sa vytvára dojem, že doteraz diskriminovaní boli, čím sa potvrdzuje ich imidž obeti. Z európskeho hľadiska bolo prielomom schválenie článku 13 Zmluvy o Európskych spoločenstvách, tzv. amsterdamského znenia, kde sa hovorí: "Rada... môže... prijať opatrenie na boj proti diskriminácii založenej na... sexuálnej orientácii." Rada EÚ príslušnú smernicu i vydala.

Inšpirovaná ľavica na Slovensku prišla s ďalšími aktívnymi krokmi. Pri prerokúvaní novely Ústavy SR predniesol podpredseda SDĽ Ľubomír Andrássy návrh, ktorým sa v Článku 12, zaručujúcom základné práva a slobody všetkým občanom bez rozdielu pohlavia, rasy, farby pleti, náboženstva, atď., doplnilo i slovné spojenie "bez rozdielu sexuálnej orientácie". O návrhu sa nehlasovalo, keďže bol nad rámec navrhovanej novely.

Nasledovali návrhy rôznych verzií antidiskriminačnej legislatívy. Najskôr sa v roku 2001 začali objavovať z dielne Ministerstva práce, vedeného ministrom za SDĽ Magvašim, novely Zákona o štátnej službe a o verejnej službe, kde sa objavovala formulácia o zákaze diskriminácie v práci na základe sexuálnej orientácie. Konzervatívna pravica opäť iba reagovala záporným hlasovaním.

V roku 2004 vláda z iniciatívy podpredsedu vlády Pála Csákyho predložila do parlamentu univerzálny antidiskriminačný zákon, zakazujúci diskrimináciu v zamestnaní na základe sexuálnej orientácie. Parlament zákon schválil. Ako dôvod zákona bola uvádzaná požiadavka splniť smernice EÚ. Zákon nepodporilo iba KDH.

Pri tzv. antidiskriminačnej legislatíve sa treba pristaviť. Keď konzervatívni politici odmietajú hlasovať za zákaz diskriminácie v práci, liberáli ich okamžite obvinia, že teda určite chcú diskriminovať homosexuálov po pracovnej stránke. To je samozrejme nezmysel.

Konzervatívci rešpektujú intimitu iných ľudí i svoju vlastnú a odmietajú sa baviť o sexuálnej orientácii konkrétnych ľudí. Hlásajú heslo "Nepýtaj sa, nehovor!", čo znamená, že homosexuál má právo na to, aby sa nik nevyzvedal na jeho sexuálnu orientáciu a okolie má právo na to, aby mu dotyčný túto orientáciu vehementne nezvestoval. Napokon, v hlasovaniach o antidiskriminačnej legislatíve sa napr. KDH snažilo (bezvýsledne) pozmeniť formulácie o zákaze diskriminácie na formuláciu "pri prijímaní do zamestnania sa nesmie skúmať sexuálna orientácia".

Odmietnutie antidiskriminačnej legislatívy je správne preto, lebo celá táto téma je jednoducho podvodom. Komunistická strana rada organizovala mítingy za svetový mier. Ak sa ich niekto nechcel zúčastniť, znamená to, že bol za rozpútanie svetovej vojny? Samozrejme, že nie. Jednoducho sa odmietol zúčastňovať na podvodnej propagande. Podobne zmyslom antidiskriminačnej legislatívy je vytváranie dojmu perzekúcie homosexuálov a budovanie odrazového mostíka k ďalším požiadavkam. Nevídaným javom je fakt, že počas niekoľkoročnej diskusie o diskriminácii homosexuálov sa slovenská verejnosť nedozvedela žiadne údaje o diskriminácii nejakých konkrétnych osôb. Táto diskusia je analogická andersenovskému komentovaniu cisárových nových šiat. Takúto diskusiu-nediskusiu je schopná vyprodukovať iba vnútorne neslobodná spoločnosť." (Impulz)

Ba hůř. Takováhle diskuse okovy nesvobody posiluje.

הלט

www.džihadlo.allah

21. května 2009 v 19:20 | הלט
Tak dlouho holt jeden vyrábí rachejte, až přiletí izraelská střela... A je po rachejtlích a z džihádisty zbyde mytologická tvář na plakátech islamistů. Jako tady u pana Abú Hamzy Saída Awada.
Před třemi lety prezident Bush mluvil o džihádistech, kteří by si rádi ustrojili islámské impérium. Včetně Španělska. Patří přece do "أمة". Národy jsou mrtvý pojem, bojujme za vítězství islámu na celém světě! To je "umma". Je hezké, že v Somálsku vláda zavádí islámské právo, ale to nestačí, ten režim není islámský a paktuje se s Američany, džihád tam musí pokračovat!

V Saúdské Arábii se prý právě radili, co počít s mediálními aktivitami al-Kaidy. Šabak mezitím varovala Židy před džihádistickým výlovem lidských rybiček sítí Facebooku. Znáte "virtuální kalifát"?
Veselé čtení. Vydalo CSC.

הלט