Dnes je 31. srpna, pro naše severní bratry Lechy den výročí podpisu dohod stávkujících s komunistickým systémem, od něhož v roce 1980 miliony Poláků žádaly, aby se zřekl některých svých atributů.
To datum má symbolický význam pro celou východní Evropu, snad i pro Kubu, Čínu, Laos, Vietnam, Severní Koreu... Nejvíce se dnes budou skloňovat jméno Lecha Wałęsy a Nezávislých Samosprávných Odborových Svazů Solidarność. Ti jsou na špici pyramidy, v níž se ukrývá labyrint chodeb podzemního Polska osmdesátých let.
Já chci vyslovit jedno jiné jméno, o němž nepochybuji, že se v žádném z připomínkových článků v novinách neobjeví, a o němž si myslím, že má stejně pevné místo v historii, a chci ukázat organizaci, o které se také bude mlčet.

Solidarita Bojující
Kdo ji nezná, sotva uvěří.
Komunistická ideopolicie v Polsku 80. let z ní měla hrůzu, protože lidé, kteří ji tvořili, dobře znali metody komunistického režimu, věděli, jak jim čelit, a to jim umožnilo budovat antisystémové struktury pod povrchem, na němž po vyhlášení válečného stavu (13.12.1981) řádily eskadry milice, SB a armády a zatýkaly, internovaly, rozbíjely tiskárny, řezaly dráty komunikací....
Zatímco tisíce žen a mužů NSZZ Solidarność skončily v koncentračních táborech, se stávkujícími horníky bojovaly zvláštní jednotky a jen pomalu a bolestivě se rodily skryté struktury odborového svazu, který na tuto formu boje s komunou nebyl připraven, Kornel Morawiecki už stál v pohotovosti.

Dolní Slezsko, Vratislav, Kornel Morawiecki. Ohniska nejtvrdšího odporu proti fašistické komuně generála Jaruzelského, jenž do dnešních dnů živí legendu, jak zachránil vlastní zemi.
Kornel Morawiecki už na sjezdu Solidarności vyzýval, aby se odbory připravily na eventualitu silového zásahu režimu i na možnost cizí intervence.
Dolní Slezsko jako kdyby vůbec bylo zeměpásem osobností nebývalé vůle a odvahy. Władysław Frasyniuk, Piotr Bednarz, Józef Pinior... Následovat mohou desítky jmen dalších lidí Solidarności, která většině Čechů a Slováků tehdy, natož dnes, nic neříkala. U nás se jezdilo na chalupy, nadávalo na líné a věčně reptající Poláky, zatímco tam na severu se bojovalo o naši budoucí svobodu.
Po vyhlášení válečného stavu v Polsku začaly vycházet desítky, pak stovky podzemních periodik, v červnu 1982 ve Vratislavi založená Solidarita Bojující nemohla chybět a tak se objevil stejnojmenný časopis v nákladu 20-30 tisíc výtisků, vedle něj pro další skupiny vydávala ještě jejich periodika.
Solidarita Bojující se dramaticky lišila od ostatních opozičních podzemních skupin v jedné věci: Nepochybovala, že komunistický režim skončí. Nejen v Polsku, ale v celé východní sféře, Zdůrazňovala, že proto je třeba něco udělat. Podmínky válečného stavu předurčovaly, že na prvním místě je zajištění vlastní bezpečnosti - a tak vznikla rozvědka a kontrarozvědka Solidarity Bojující, odposlouchávala např. radiovou komunikaci estébáků a snažila se s většími či menšími úspěchy dešifrovat jejich kódy. Snažila se také rušit vysílání Bezpečnosti, vysílat vlastní rozhlasové pořady a vstupovat do vysílání televize. Konec komunismu by se nepřiblížil bez změn v samotné říši Sovětů - a tak Solidarita Bojující začala tisknout v ruštině. Kontakty měla v Rusku, Bělorusku, Ukrajině i v Gruzii.
Komunistickému systému je třeba se postavit, to je hlavní poselství Solidarity Bojující, která nebyla jako příliš antikomunistická připuštěna koncem 80. let ke "kulatému stolu", u něhož se pekla ŘÍZENÁ REVOLUCE, jak říká polský historik Antoni Dudek. Komunismus nebyl dohodami u kulatého stolu definitivně poražen, a to je největší neštěstí Polska až do dnešních dnů.
Pan reportér Miroslav Karas dnes v ČT ukazoval, jak komuchy v Polsku brání toto dědictví, a přizvukoval, že vláda Kaczyńských je holé neštěstí.
Prezident Lech Kaczyński dnes udělil státní vyznamenání desítkám lidí z opozice 80. let. In memoriam i Jackovi Kaczmarskému.

מזל טלה